Ještěrka živorodá
Ještěrka živorodá
Charakteristika: Ještěrka velká až 16 cm z čeledi ještěrkovitých (Lacertidae). Zbarvení těla může být různě hnědé až hnědočerné s proměnlivou kresbou, krk je většinou světle šedý. Jedinci mohou být zbarveni i zelenavě. Břicho samičky může být zbarvené od béžové po světle hnědou s několika skvrnami, sameček může mít břicho žluté po červenou s mnoha černými skvrnami. Hlava je malá, zakulacená, nohy krátké a ocas silný.
Mláďata jsou zbarvená černohnědě, až ve třech letech se zbarvují jako dospělci.
Dožívá se okolo 4 let, v zajetí i mnohem déle.
Další jména: Waldeidechse, Bergeidechse.
Poddruhy: Zootoca vivipara sachalinensis (Pereleshin & Terentjew, 1963)
Zootoca vivipara carniolica (Mayer, 2000)
Zootoca vivipara vivipara ( Jacquin, 1787)
Zootoca vivipara pannonica (Kluch & Lác, 1967)
Stav: Silně ohrožený druh. U nás je zatím poměrně rozšířeným druhem.
Výskyt: Téměř celá Evropa a mírné pásmo Asie.
Prostředí: Lesy, paseky, okraje cest, suché kamenné zdi, mořské útesy, ale i pustiny či mokrá vřesoviště, často i na chladných a velmi vlhkých místech. Při slunečném počasí se vyhřívá na kamenech, pařezech a cestách. Vyskytuje se až do 3000 m.n.m. a má největší areál výskytu ze všech suchozemských plazů.
Rozmnožování: V květnu v čase páření je většinou sameček velmi kontrastně zbarvený. Samička rodí v červenci až srpnu 3–15 živých mláďat, je to vejcoživorodý (ovoviviparní) druh podobně jako zmije obecná, ale může v nižších polohách i snášet vajíčka (oviparní). Samečkové dospívají ve dvou a samičky ve třech letech.
90 % mláďat se však nedožije dospělosti, mají mnoho nepřátel, hlavně ptáků a velkých střevlíků.
Potrava: Hmyz, červi a jiní bezobratlí.
Aktivita: Denní.
Zimování: Do úkrytů v zemi zalézají v říjnu. Ještěrky po zimním spánku na jaře vylézají z úkrytů, často již v únoru.